Bílina

Bílina je proslulá díky Bílinské kyselce a ještě proslulejší byly její léčebné lázně s přírodní minerální vodou. Město Bílina se pokouší lázně obnovit a vrátit jim jejich slávu.

Historie

První písemná zpráva o obci pochází z r. 993, z nejstarší české, tedy Kosmovy, kroniky. V první polovině 13. století zde byl vybudován hrad a v podhradí založeno město s hradbami a třemi branami. Od r. 1502 vlastnil město rod Lobkowitzů, kterým byl zámek a přilehlé pozemky navráceny po roce 1989 v restituci.

O minerálních vodách v Bílině se zmiňuje už v první polovině 16. století kronikář Václav Hájek z Libočan, ale až v roce 1712 byly zdejší prameny vyčištěny a přivítaly první hosty. O rozšíření povědomí o lázních se zasloužil geolog, balneolog a lékař Franz Ambroz Reuss, který potvrdil účinnost bílinské minerálky. Za nájemce Georga Schwaba se ve 2. polovině 18. století začala zdejší voda stáčet do hliněných džbánků a zalévat voskem a rozvážet po okolí, později byla distribuována v lahvích.

Lékaři už tehdy doporučovali Bílinskou kyselku při nemocech dýchacích cest, při záduše, při počátečním stadiu onemocnění tuberkulózou plic, při nemocích ledvin a močových cest, zejména při výskytu kamenů i písku, také při revmatismu a v neposlední řadě při poruchách nervového systému, jako při hysterii a hypochondrii.

V 19. století se lázně rozrůstaly, byl postaven rozsáhlý park a později v pseudorenesančním stylu i velký lázeňský dům, léčily se zde nemoci horních cest dýchacích. Dům byl vybaven pokoji pro hosty, lázeňskými kabinami, inhalátorem i vším potřebným pro pohodlí hostů: čítárna, salon a empírová kolonáda. Zdejší Lesní kavárna stála původně na jubilejní zemské výstavě v Praze v r. 1891.

Po 2. světové válce byly lázně znárodněny a pojmenovány podle Julia Fučíka. Kvůli špatnému ovzduší v oblasti již dále nebylo možno zde léčit nemoci dýchací a lázně se přeorientovaly na pomoc po operacích žaludku a tenkého střeva. Zámecký park a jeho okolí nebylo udržováno a časem
pustlo.

V 70. letech Bílina získala statut lázeňského města, a to předznamenalo nový rozvoj lázní. Park byl zrekonstruován a pro hosty byl postaven minigolf, léčilo se zde až 3 000 pacientů ročně, jimž ovšem neprospívaly exhalace blízké elektrárny ani celkové znečištění severočeského regionu. Po roce 1989 získala rodina Lobkowitzů lázně Kyselka v restituci a došlo k rozdělení areálu na stáčírnu minerální vody a lázní. Ty byly prodány soukromé fi rmě, která celý areál uzavřela.

V r. 1998 areál lázní koupilo město, o 10 let později zakládá obecně prospěšnou společnost Bílinské lázně.