Karviná

Statutární město Karviná, které administrativně spadá do Moravskoslezského kraje a historicky do Těšínského Slezska, se rozkládá v údolní nivě řeky Olše. Přestože ještě donedávna byla Karviná známá především jako město hornické, dnes už je tomu docela jinak. Karviná je proslulá rovněž lázeňstvím a do povědomí se stále více dostává řadou krásných a unikátních památek, které odrážejí její významné postavení i v minulosti. A právě v tomto koutu naší země se nachází bohaté třetihorní ložisko unikátní jodové minerální vody, tzv. jodobromové solanky, která se úspěšně využívá při léčbě nemocí pohybového ústrojí a zajistila karvinským lázním značný věhlas.

Historie lázeňství

O blahodárných účincích přírodní léčivé vody v Karviné věděli místní lidé už odpradávna. Vodu čerpali z místní lesní studánky Stříbrňočky a následně ji využívali v přírodním léčitelství a pro svou osobní potřebu. Ve 13. století docházelo na území města Karviné v osadě Solca k vyvařování soli určené k prodeji. Během let se tím rozšířilo dobývání soli, které se však v tak malém množství nevyplatilo, a tak solnou horečku vystřídalo hledání uhlí a trvalo ještě mnoho let, než slané vody začaly sloužit k rozvoji lázeňství na Karvinsku.

Když roku 1862 majitel panství Ráj, baron Jiří Beess z Chrastiny, provedl na svých pozemcích první pokusné vrty na uhlí, jeho pokus byl neúspěšný a místo uhlí vytryskl ze země gejzír slané vody. Osobní lékař barona Beesse MUDr. Antonín Fiedler radil baronu, aby postavil lázně a využíval k léčbě tuto slanou vodu z pramenů a rovněž vyráběl léčivou jodovou sůl. Založení lázní předcházelo pokusné léčení prvních pacientů v darkovské solance právě místním lékařem MUDr. Fiedlerem. První ofi ciální lázeňská sezóna byla zahájena roku 1867.